Děti ve stáří zatěžovat nebudu. Raději půjdu do domova důchodců, než abych jim zničila nejlepší roky života

Někteří senioři raději zvažují odchod do domova důchodců, než aby se ve stáří stali přítěží vlastním dětem. Podobný postoj zastává také osmdesátiletá seniorka z Prahy, která říká: „Celý život jsem se snažila, aby se moje děti měly dobře. Nechci, aby teď kvůli mně musely odložit vlastní život. Pokud jednou nebudu soběstačná, raději zvolím domov pro seniory.“

Právě z tohoto důvodu panuje mezi některými staršími lidmi pevné odhodlání, že jakmile jejich stav začne vyžadovat zvláštní péči, raději dobrovolně odejdou do domova pro seniory. To i přesto, že si velmi dobře uvědomují, jak náročné mohou být změny spojené s opuštěním domova plného vzpomínek a následné přizpůsobování se novému kolektivnímu režimu. Na druhé straně existují i lidé, kteří považují pomoc rodičům za přirozenou povinnost a jakékoliv představy o jejich umístění do domova pro seniory jasně odmítají. Český sociální systém aktuálně podporuje obě možnosti, nicméně stávající demografická situace klade vyšší nároky na dostupnost služeb. Rodiny se tak stále častěji musejí zamýšlet nad otázkou, kdo se o jejich stárnoucí příbuzné postará. 

Proč někteří rodiče odmítají pomoc vlastních dětí? 

U každého člověka mohou být důvody rozdílné. Mnohdy je však hlavní pohnutkou vysoká ohleduplnost a jedná se tedy především o altruistické gesto. Jinými slovy si rodiče nepřejí, aby jejich potomci kvůli péči o ně museli obětovat svůj vlastní rodinný život, omezovat svou kariéru nebo se vzdávat volnočasových aktivit.

Velmi dobře si totiž uvědomují, že případná péče o člověka s omezenou soběstačností zdaleka nemusí znamenat jen občasnou návštěvu, odvoz k lékaři nebo pravidelné doručování nákupu. V mnohých případech jde rovněž o pomoc s hygienou, stravováním, podáváním léků nebo pravidelnou kontrolu zdravotního stavu.

Péče zabere mnoho času, ukazují průzkumy 

Péče o rodiče může být pro potomky velmi náročná, což dokazují i průzkumy. Například podle jednoho z nich, který zveřejnila Generali penzijní společnost ve druhé polovině roku 2026, má okolo 1,7 milionu občanů České republiky ve věku 35 až 64 let souběžně nezaopatřené děti i rodiče v důchodovém věku. 

O své rodiče pečuje přibližně 48 procent lidí, kteří do této demografické skupiny spadají, přičemž v průměru této složce svého života věnují 18 hodin měsíčně. Zhruba 34 procent dotyčných zároveň uvedlo, že péče o rodiče jim zasahuje i do pracovního života. 

I proto není překvapením, že nemalá část příslušníků této generace nechce kvůli vlastním zkušenostem vystavovat své potomky stejné zátěži. 

Na druhou stranu existují i lidé, kteří považují péči o rodiče za povinnost každého potomka. Mohou ji vnímat například jako přirozenou splátku za výchovu a oběti, které svým dětem věnovali. 

Kolik stojí domov pro seniory a jak obtížné je získat místo? 

S touto problematikou úzce souvisí i aktuální situace na trhu sociálních a zdravotních služeb. Bohužel platí, že rozhodnutí přestěhovat se do domova pro seniory ještě neznamená, že se lidem podaří ihned získat místo. 

Důkazem jsou data Českého statistického úřadu, podle nichž bylo ke konci roku 2024 na území ČR celkem 521 domovů pro seniory s 35 374 lůžky. Bydlelo v nich dohromady 33 708 lidí. 

Statistici přitom evidovali celkem 70 200 neuspo­kojených žádostí. Počet volných míst je tedy v mnoha domovech pro seniory minimální. Některé z nich jsou dokonce zcela obsazené.

Kapacity domovů pro seniory jsou často plné. , ...

Kdo by měl rozhodovat o péči ve stáří? 

České zákony nijak nestanovují, že by každé dospělé dítě muselo své rodiče osobně opatrovat, nebo si je dokonce vzít do společné domácnosti. Zároveň však platí, že občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) upravuje vzájemnou vyživovací povinnost (§ 910).

Druhý odstavec § 915 pak výslovně praví, že dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu. 

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ovšem počítá s tím, že pomoc mohou zajišťovat i profesionální pečovatelé. Lidé mohou na tuto péči využít příspěvek od státu, ten však mohou při splnění určitých předpokladů obdržet i rodinní příslušníci.